Celerovka s houbami

Jako prcek jsem neměla ráda celer, a to je velice mírně řečeno. Ale snažím se všem těm jídlům zprzněným školními jídelnami přijít na kloub (někdy na jaře napíšu i o špenátu, který jsem nesnášela od té doby, co jsem ve čtyřech letech letěla do Tunisu a v letadle nám naservírovali jakousi žlutou kyselou kejdu).
Tady mám jednu podzimní polévku, krásně zahřívací, vonící kořenovou zeleninou. Inspiroval mne pan Cuketka, už kdysi, a vybavila jsem si to. Aspoň nějakou paměť mám - díky, neuroni!

Cibulka byla udušena hezky do zlatova, pomalinku, jako byste vařili pravou francouzkou cibulačku, pak jsem ji zakápla troškou vinného octa, čímž se deglazovala, zasypala kostkami brambor, mrkve, CELERU (případně i petržele, pastináku). Zalejeme vodou dle potřebné hustoty, zředit se to dá vždycky! Vaříme do změknutí, umixujeme a vedle si orestujeme žampíky, či houby, co najdete jinde než v místním malém obchodě, třeba v lese.

Nakonec přidáme kousek másla a servírujeme s utřeným kopečkem česneku.


Což mi připomíná, ke dvacetinám jsem dostala knihu Úvod do (současné) filosofie od pana Miroslava Petříčka s pěkným vzkazem - tu máte foto. Tímto zdravím Trtíky i Václava!